Studie se zabývá Heideggerovým vymezením se proti tradičnímu pojetí subjekto-objektového vztahu. Ukazuje, že Heidegger přitom vychází z Husserlova výkladu struktury intencionálního aktu.
Právě dva základní strukturní momenty intencionálních aktů - tedy mínění (intencionální zaměření) a (smyslová, materiální) danost jsou silně přítomny v pozadí Heideggerova pojetí věci, jejíž smysl vychází z toho, "k čemu" a tedy "jako co" se dává člověku. Zároveň tak věc odkazuje do celkové souvislosti světa jako základního horizontu smyslu souvislosti věci a člověka (nikoli objektu a subjektu).