Abstrakt
Příspěvek se zabývá institutem dohody o vině a trestu, který byl do českého trestního procesu vnesen novelou trestního řádu, zákonem č. 193/2012, s účinností od 1.9. 2012. Český zákonodárce se výraznou měrou odklonil od některých zásadních teoretických východisek známých ze zahraniční právní praxe a stanovil pro aplikaci dohody o vině a trestu v českém trestním procesu odlišné podmínky. Praktická využitelnost nového procesního institutu zůstává po více než třech a půl letech od jeho zavedení velmi mizivá, což oprávněně vyvolává otázky, co je příčinou takového negativního přístupu k novému institutu a zda vůbec nachází institut dohody o vině a trestu v českém právním řádu své místo.
Druhá část série článků se zabývá citlivě nastavenými aplikačními podmínkami tohoto instiutu.