Maharalův dialog s dobovými rabínskými autoritami: úloha profánních věd v židovském myšlení raného novověku
Abstrakt
Během 16. století dochází k významným vědeckým objevům, jejichž reflexe přivádí myslitele k relativizaci doposud přijímané tradice a k přehodnocení postavení člověka ve světě. Cílem mého příspěvku je popsat, do jaké míry se tento fenomén týkal židovských učenců aškenázské oblasti s důrazem na postavu rabi Jehudy Livy ben Becal'ela (Maharal; 1512/1520/1525-1609).
Maharalův myšlenkový systém a postoj k profánním vědám konfrontuji se stanovisky jeho současníků. Do svého příspěvku jsem zahrnula dnes již dobře popsanou Maharalovu kontroverzi s italským učencem Azarjou dei Rossim (1513-1578) ohledně významu agadických pasáží Talmudu a metodologický spor s Eliezerem Aškenazim (1512-1585).
Srovnáme-li přístup výše zmíněných učenců s přístupem Maharalovým, získáme obraz, ze kterého Maharal vystupuje svým příklonem k tradici. Věda se dle Maharala zabývá světskými záležitostmi, které jsou jednoznačně podřízeny Tóře a teologii.
Fyzikální představy přinášené Talmudem a jinými tradičními texty, nesmíme chápat jako překonaný popis zákonitostí tohoto světa, ale jako klíč ke světu budoucímu. V příspěvku se snažím prokázat, že Maharal na četné výzvy humanismu odpovídá příklonem k tradici.