Abstrakt
Článek je zaměřen na postavení vědce (jakožto aktéra ve vztahu aktér - struktura) ve vybraných teoriích sociologie a filozofie vědy. Jako jednotka analýzy je zvolen vědcův zájem o určitou oblast poznání.
Pro analýzu byly vybrány odpovídající teorie Roberta Mertona Pierra Bourdieua a Thomase Kuhna. Tři zvolené teorie jsou porovnány z hlediska příklonu k aktérovi či struktuře.
V závěru práce jsou jednotlivé teoretické přístupy aplikovány na případ Mikuláše Kusánského a jeho objevu vážení. Přestože se jednotlivé teorie při zkoumání vývoje vědy zaměřují na odlišné aspekty reality, jejich aplikace na konkrétní historický příklad dokazuje jejich komplementaritu a ukazuje přednosti a limity využití jednotlivých teorií pro výzkum vědy.