Magdaléna, Lucin a Naděje. Nechtěná dvojice na okraji v umělecké reflexi Jana Procházky z první poloviny 60. let
Abstrakt
Příspěvek prezentuje na příkladu novely spisovatele Jana Procházky Magdaléna a její filmové adaptace Naděje (K. Kachyňa, 1963) konkrétní reflexi partnerské dvojice reprezentující sociální periferii.
Jedná se o ženu s výrazně promiskuitními vzorci chování pohybující se na hranici prostituce a příživnickou postavu alkoholika. Zaměřuje se na skutečnost, že antihrdinové, jež zjevně rozporují oficiálně deklarované hodnoty socialistické morálky, jsou krátce po vyhlášení vybudování československého socialismu nejen tematizováni, ale rovněž vykresleni jako lidé s hodnotou.
Uvedené ústřední obecně platné sdělení, že každý člověk má svou cenu bez ohledu k formalizovaným ideologickým vzorcům, chápe tak nejen jako projev vývoje tvorby Jana Procházky směrem k postupující kritičnosti, ale rovněž i jako projev posunu v nahlížení na lidské individuum ve všech jeho aspektech typické pro šedesátá léta jako taková. Příspěvek dále zasazuje dílo s námětem sociální patologie do kontextu dobové filmové produkce s přihlédnutím rovněž k jejím stěžejním zástupcům starším a všímá si recepce novely i filmové adaptace ze strany kritiky.
Konkretizuje rovněž problematiku patologií alkoholismu a prostituce v širším kontextu Československa na počátku 60. let.