Abstract
Román Sajónara, gjangutači spisovatele Takahašiho Gen'ičiróa je jedním ze zásadních děl japonské postmoderní literatury. Takahaši se v tomto románu pokouší rozbít tradiční vnímání toho, jak a jakým jazykem má být příběh vyprávěn a jakým způsobem bychom měli o literárním díle uvažovat.
Nejedná se o tradiční lineární narativ, naopak je poskládán z na prvních pohled nesourodých epizodických fragmentů. Proto je zajímavé zkoumat, jaká je (pokud nějaká) hloubková struktura a souvislost mezi jednotlivými jeho částmi.
V samotném příspěvku se zaměřuji na stavbu fikčního světa románu Sajónara, gjangutači. V něm je svět fikční představen jako parafráze světa aktuálního.
Postavy, události, umělecká díla z našeho reálného světa jsou zde představovány v překvapivých kontextech, čímž získávají nový význam. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na hloubkovou strukturu románu, vysvětlení jeho základních vypravěčských technik a osvětlení myšlenkové jednoty tohoto zvláštního textu.