Abstrakt
Tento článek se pokouší zamítnout tezi současné environmentální kritiky o estetickém původu americké kultury trávníků. Na rozdíl od převládajícího pohledu na dokonalý přední trávník jako autonomní estetické dílo, sleduje autor dějinný vývoj konceptu trávníku k filosofii vnitřních smyslů 18. století, jež ovlivnila myšlení Thomase Jeffersona.
Autor se pokouší prokázat, že v Jeffersonově procesuálním pojetí občanské ctnosti jako základního kamene demokratického státu se morální smysl a smysl pro krásu proplétají s činností kognitivních kapacit. Proto Jeffersonovy krajinářské návrhy (stejně jako návrhy jeho pokračovatelů, A.
J. Downinga, F.
L. Olmsteda a F.
S. Scotta) naplňují nejen estetickou, ale také morální, edukativní a (především) politickou funkci.
Odkryté ideje z Jeffersonova díla jsou dále stopovány napříč devatenáctým stoletím, přes období industrializace a rozvoj předměstských rezidenčních zón, až k poválečným obytným koloniím, prosazujícím "trávníkové zákony" pomocí legislativního i sociálního tlaku.