Abstrakt
I když důchodové systémy patří k nejstabilnějším prvkům sociálních systémů, i ony se mění. V posledních desetiletích přistoupily desítky zemí k jejich drobnějším úpravám či zásadnějším reformám.
Vzhledem ke složitosti důchodových systémů jsou do příprav těchto změn zváni experti, a s ohledem na sociální citlivost připravovaných změn dotýkajících se širokých vrstev obyvatelstva, věnují tématu velkou pozornost i politici. V tomto příspěvku analyzujeme s pomocí teorie diskursivního institucionalismu a metody analýzy rámců charakter a obsah diskursu o české důchodového reformě v rozmezí let 2004 a 2014.
V centru naší pozornosti jsou institucionální rámce a obsahy komunikace jeho klíčových aktérů - politiků a expertů. Ukazuje se, že i když se politici bez expertů neobejdou a vytvářejí jim prostor pro uplatnění odborných postupů a poznatků, v rozhodování mají nakonec hlavní slovo oni sami.