Abstrakt
Studie odkrývá charakteristické rysy, které vykazují konceptuální tendence v literatuře. Ukazuje nejenom způsob fungování konceptuálních přístupů co do jejich rozpoznávání, recepce a interpretace, ale také vykládá smysl takového typu tvorby.
Za těžiště konceptuálních strategií v literatuře lze považovat kognitivní struktury, mimoumělecké prvky a institucionální reflexivitu, které jsou umělecky transformované do metaforické výpovědi. Tyto strategie se snaží redefinovat tvůrčí činnost v racionalizované společnosti.
Konceptuální umělci si vypůjčují jazyk účelové racionality, aby vytvořili absurdní situaci, jež recipientovi umožní vnímat zažité vztahy jiným způsobem. První oddíl textu se zaměřuje na umělecké mechanismy (post)konceptuálního (textového) díla: postmediální provedení, metaforický smysl a proměněnou subjektivitu autora.
Druhá část se zabývá teoretickými i historickými souvislostmi konceptuálních přístupů a vědy i techniky, zdůrazňuje dialogičnost těchto oblastí. V poslední kapitole jsou uvedené teze aplikovány na pomyslnou osu přestavující škálu konceptualizace literárních děl a na jejich konkrétní příklady týkající se tří hlavních oblastí: institucionální reflexivity, jazykového deskillingu a absurdního užití racionálního jazyka.