Abstrakt
Hovoří-li se o variabilitě v jazyce, značná pozornost se věnuje rozdílům, jež vymezují na základě binárních opozic psaný a mluvený jazyk jako dva odlišné módy. Ovšem i v rámci těchto nadřazených skupin je jazyk různě proměnlivý, v závislosti na konkrétním žánru či typu textu.
Multidimenzionální analýza (MDA) představuje jeden z přístupů, kterými lze jazykovou variabilitu zkoumat. Její zakladatel Douglas Biber ukázal, že pomocí MDA je možné na základě vnitrotextových kritérií provést klasifikaci textů a zařadit je do funkčních skupin.
U každého textu se sleduje množství jazykových rysů různé úrovně (fonologické, syntaktické, lexikální ad.), u nichž se napříč žánry očekává proměnlivost. Jazykové rysy, jež kovariují, jsou následně shlukovány do dimenzí, z nichž každá je interpretována právě na základě svazků těchto rysů.
Příkladem může být např. Biberova dimenze "narativita", která souvisí kromě dalších rysů s častým souvýskytem sloves 3. osoby a slovesných tvarů v minulém čase (typické právě pro vyprávění).
Na češtinu se MDA pokusil jako první aplikovat Vilém Kodýtek a na jeho nedokončený výzkum navazujeme. Podmínkou pro provedení analýzy je jednak soubor žánrově různorodých textů, na nichž je možné variabilitu zkoumat, jednak jazykové rysy, u nichž variabilitu předpokládáme.
Cílem našeho příspěvku je představit nejen žánrově různorodý korpus (texty na škále od typicky mluvených po typicky psané, včetně webových), ale i seznam jazykových rysů, relevantních pro češtinu. Dále seznámíme s prvními výsledky MDA provedené na češtině, jejímž prostřednictvím bychom chtěli zmapovat rozmanitost a variabilitu jazyka a charakterizovat jeho žánry na základě vnitrotextových (inherentních) charakteristik, a to nejen napříč dvěma základními módy, ale i uvnitř nich.