Abstract
Jazyk (jakožto metoda komunikace) je robustní systém, který musí být schopen překonat různé druhy zašuměných kanálů (v shannonovském smyslu). Současná kvantitativní lingvistika bere v úvahu teorii informace a uvědomuje si, že existují různé vlastnosti jazyka, jež fungují jako redundance, čímž pomáhají onen šum překonat.
Abychom mohli správně postavit model jazyka a komunikace, je tedy potřeba také správně namodelovat různé typy zašuměných kanálů, které do komunikace mezi lidmi vstupují. Lidově řečeno, některé zvuky při hovoru ruší více a jiné méně.
Nejde při tom jen o jejich spektrum, ale i o jejich (ne)náhodnost, periodicitu a jiné vlastnosti, které si blíže představíme. V příspěvku budeme prezentovat jak novou teorii, která umožňuje predikovat, které zvuky ruší víc a které míň, tak její metodologické uchopení včetně výsledků její aplikace na reálná data.
Příspěvek se bude skládat ze čtyř částí: První část zkoumá několik známých modelů (Shannon 1948, Gilbert 1960) zašuměného kanálu a zavádí několik modelů nových (Milička 2015). Tyto modely jsou porovnávány s typickým reálným šumem, který narušuje lidskou komunikaci, a jejich parametry jsou fitovány na reálná data, která byla získána během vytváření mluveného korpusu BANÁT (Vyskočilová 2014).
Recipientova schopnost filtrovat nejrůznější šumy je predikována s ohledem na teorii informace. Tyto teoretické predikace jsou srovnávány pomocí percepčních testů s reálnými schopnostmi českých mluvčích.