Abstrakt
Kromě stručné charakteristiky vědeckých modelů (rozlišení teorie a modelu) se v příspěvku zaměřím na dva jejich vzájemně související aspekty: i) roli dedukce a ii) roli pravdivosti. Cílem příspěvku bude vyvrátit představu, že z obecné teorie lze čistě deduktivně odvodit model popisující konkrétní jev, a dále argumentovat pro neformální pojetí aproximativní pravdivosti založené na analýze Bohrova modelu atomu a jeho následném vývoji, přičemž vycházet budu z Giereova (2006) konceptu podobnosti.
Rozliším tři typy aproximací: aproximace k vyšší přesnosti modelu, pragmatická aproximace k menší přesnosti modelu a nutná aproximace k menší přesnosti modelu. Zatímco první dva typy jsou poměrně neproblematick é, třetí typ aproximace se staví proti zmíněné představě, že lze z obecné teorie čistě deduktivně odvodit model.
Hlavní pozornost bude poté věnována analýze způsobu, jakým můžeme mluvit o (aproximativní) pravdivosti v souvislosti s vědeckými modely. Na příkladu Bohrova modelu atomu a jeho následném historickém vývoji budu bránit Giereův (2006) koncept podobnosti, a obecně tak neformální přístup k pojetí aproximativní pravdivosti.
Podle Giereova pojetí je model podobný reálnému systému co do jistých aspektů a pouze do jisté míry. Příklad Bohrova modelu atomu mi umožní ukázat, jak problematické je mluvit o (aproximativní) pravdivosti modelu.
Bohrův model kombinující klasické a kvantové principy umožnil vysvětlit spektrální čáry vodíku, ačkoli bylo zřejmé, že pravdivý být nemůže, neboť odporoval dobře ustanoveným principům Maxwellovy elektrodynamiky. Cílem bude ilustrovat, které aspekty Bohrova modelu lze považovat za ty, jež zhruba odpovídají reálnému systému, a dále, do jaké míry tomu tak je.
Výsledný obraz, pro nějž za použití zmíněných příkladů budu argumentovat, je dokladem, že aproximativní pravdivost lze smysluplně hájit v neformální podobě, aniž by tím vznikala nepřijatelná vágnost. Tento přístup se zdá být nutným, neboť jediný je schopen vystihnout vědeckou praxi.