Abstrakt
Výzkum se zaměřoval na textovou ekvivalenci vybraných českých adjektiv: "matný", "drsný", "laskavý", "trapný", "přísný", která nemají jednoznačné (nesouvisející s kontextem) ekvivalenty v polštině. Díky výzkumu jsme doložili všechny možné překlady adjektiv na základě česko-polské části InterCorpu, která obsahuje pouze české originály a jejich polské překlady.
Poté získané překlady z korpusu byly srovnány s překlady ve slovníku. Díky tomu jsme zjistili, že ne vždy textová ekvivalence odpovídá slovníkové; každé adjektivum s nejvyšší frekvencí v korpusu je zastoupeno ve slovníku a slova s nejmenší frekvencí jsou okazionálními překlady - nejsou vhodné, abychom je uváděli ve slovníku, občas nejsou korektní; v případě nedostatku překladu lze konstatovat, že takové slovo je pro překladatele problematické, protože se nesnaží najít řešení a zkrátka slovo vynechává.
Analýza pěti vybraných adjektiv umožnila rovněž zjištění zajímavých tendencí v procesu překladu. Nejčastějšími jevy, ke kterým dochází, jsou: záměna originálního slovního druhu za jiný slovní druh, změna stupně adjektiva z pozitivu na jiný a také došlo k nepřeložení slova.
Kromě toho jsme určili, že: se zvýšením počtu výskytů stoupá počet překladových ekvivalentů u jednotlivých slov, avšak kromě výrazu přísný; překladové ekvivalenty s jedním výskytem jsou nejčetnější u všech zkoumaných adjektiv; překlady zkoumaných adjektiv o nejvyšší frekvenci činí více než 26 %.