Abstract
V příspěvku si budu klást dva cíle: i) podat kritiku tradiční (nenaturalizované) filosofie vědy a ii) načrtnout, jak by naturalizovaná filosofie vědy měla vypadat. Co se týče kritiky tradiční filosofie vědy (pozitivistické, post-pozitivistické a historické "kuhnovské" školy), zaměřím se na identifikaci dvou podle mě problematických oblastí: na metodu konceptuální analýzy v souvislosti s logicko-formalistickým přístupem k tématům filosofie vědy a na úlohu filosofie jazyka v rámci filosofie vědy.
Náčrt naturalizované filosofie vědy znamená obrat ve způsobu, jakým se filosofuje. Zatímco nenaturalizovaná filosofie vědy začíná konstrukcí svých konceptů nezávisle na vědě, naturalizovaná filosofie vědy tento přístup musí odmítnout a začínat vždy studiem vědecké praxe, z čehož později může činit obecnější závěry.
Postup nenaturalizované filosofie vědy začíná vždy u jistých základních konceptů, jako jsou například: vědecká racionalita, vědecká změna, přírodní zákony, teorie konfirmace, pravda ve vědě, vědecké vysvětlení a mnohé další. Tyto koncepty jsou pojímány s jistými předsudky: co je X, je vždy pojednáváno pouze prostředky konceptuální analýzy a nezávisle na empirické evidenci ohledně X.
Snahou je poté vtěsnat vědu do a priori filosofických pojmových konstrukcí, jež vznikaly nezávisle na vědě. Druhým problémem nenaturalizované filosofie vědy, jež úzce souvisí s problémem prvním, je domnělá relevance filosofie jazyka.
Kritizovány zde budou především teorie reference. I zde jde o způsob zkoumání, který bude kritizován, totiž přednost filosofických konceptů před vědeckou praxí.
Ve druhé části svého příspěvku se pokusím načrtnout, jak by naturalizovaná filosofie vědy měla vypadat. Přístup musí být deskriptivní a začínat popisem vědecké praxe.
K tomu může sloužit analýza učebnic, popis laboratorní praxe, rozhovory s vědci atd. Znamená to aplikovat vědu na vědu, zejména poznatky z kognitivních věd na studium vědy.