Abstract
Referát pojednává o pojetí opozice mládí - dospělost v díle Milana Kundery. V Kunderově díle je tato opozice formulována a zvýznamňována na několika úrovních.
V románech jsou nejprve ztvárněny kontrasty mezi jednotlivými postavami a mezi postavami a vypravěčem. Postavy modelově reprezentují rozdílné estetické a "existenciální" postoje.
Mládí značí lyrický postoj, se kterým se pojí sebestřednost, sentiment, vážnost, kýč, sebeklam. Dospělost značí prozaický, antilyrický postoj ke světu, se kterým se pojí otevřenost světu a jeho mnohoznačnosti, ironie, racionalita, kritické myšlení, deziluze, odstup.
Z kunderových esejů lze pak vyčíst, že tato opozice je jedním ze vzorců Kunderova pojetí románu: dospělý prozaický román nasvěcuje mladické lyrické lži. V daném světle je možné reflektovat také autorův přístup k avantgardě a avantgardistickému vymezování se vůči literatuře předešlých generací.