Abstrakt
Příspěvek nastíní problematiku role chrámových tanečnic a kurtizán dévadásí v historii klasického jihoindického tance bharatanátjam. Přestože je v současné době bharatanátjam vnímán jako homogenní a tradiční útvar s vazbami na sanskrtskou estetiku, prošel při své renesanci ve 30. letech 20. století důkladnou reformou, která zasáhla do jeho repertoáru a jeho praxi přenesla do nového společenského a kulturního kontextu.
Příspěvek objasní důvody, proč v prvních desetiletích 20. století představení původních tanečnic z komunity dévadásí vymizela, zatímco upravená forma jejich tance dosáhla dnešní popularity.