Obraz mládí byl v rámci projektu socialistické společnosti spojován s ideálem tvořivé síly. Mládež představovala nového socialistického člověka, nezatíženého minulostí a pozůstatky buržoazní ideologie.
Již od počátku padesátých let byla skupinou přitahující eminentní zájem komunistických ideologů, do které byly vkládány naděje a projektovány představy dovršení budoucí socialistické společnosti. Ještě intenzivněji tato představa působila v letech šedesátých, kdy dorůstala nová generace vychovaná v poválečném období a to z velké části dokonce jen v prostředí lidovědemokratickém a socialistickém.
Myšlenkový svět mladé generace ne vždy plně odpovídal očekáváním komunistického establishmentu, což stimulovalo jak vnitrostranickou, tak celospolečenskou diskusi. Ve svém příspěvku bych se rád zaměřil na zasazení československé mladé generace z hlediska generační struktury české společnosti v poválečném období, přičemž se pokusím stanovit možnosti a limity uvažování o období přibližně 1963-1967 jako o generačním zlomu.
Pokusím se nejdříve načrtnout očekávání a myšlenkové horizonty ve vztahu k socialistickému projektu ve skupině mladých, kteří nedisponovali bezprostřední zkušeností hospodářské krize a druhé světové války. Tato zjištění budu následně konfrontovat s dobově dominantními diskursy o mládeži a to jak v prostředí komunistické strany, tak v expertním prostředí výzkumů mládeže jako specifické skupiny v rámci socialistické společnosti.