Klinická účinnost a bezpečnost bazálního inzulinového analoga glarginu v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu
Abstrakt
V aktuálně platných doporučeních odborných společností pro terapii pacientů s diabetes mellitus 2. typu má bazální inzulin jasn ě definovanou pozici. Indikací podání je kromě selhání antidiabetické neinzulinové terapie časná léčba diabetu inzulinem jako jedním z antidiabetik druhé volby po metforminu.
V posledních letech dochází k významnému rozšíření spektra antidiabetik, skupinu bazálních inzulinových analog nevyjímaje. V souvislosti se zavedením dlouhodobě působících koncentrovaných bazálních inzulinových analog do klinické praxe vyvstávají otázky týkající se klinické účinnosti a bezpečnosti ve srovnání s "klasickými" bazálními inzuliny.
Přestože je velmi pravděpodobné, že v běžné klinické praxi budou tyto rozdíly v řadě situací minimální, není vyloučeno, že lze v některých případech nalézt mezi bazálními inzulinovými analogy v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu klinicky relevantní rozdíly.