Abstrakt
Článek se zabývá vybranými právními a environmentálními aspekty udržitelného cestovního ruchu ve velkoplošných zvláště chráněných území z hlediska veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny. Z hlediska odborného i společenského významu je třeba věnovat pozornost především území národních parků.
Ty jsou celosvětově nejvíce vyhledávány klienty cestovního ruchu a jejich aktivity významně ovlivňují dochovaný stav přírody a krajiny. Totéž platí i pro území ČR.
Proto stát přistupuje i s ohledem na principy prevence, předběžné opatrnosti a udržitelného rozvoje k vymezení takových podmínek cestovního ruchu, resp. omezení výkonu turismu na území národních parků, které by na jednu stranu uchovaly a zlepšovaly přírodní prostředí daného území, ale na druhou stranu rovněž umožnily využití tohoto území k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí, a to i s přihlédnutím k obsahu čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.