Příspěvek se zabývá právem jako "uměním dobrého a spravedlivého" v upřesněném smyslu ekvity, kdy takovýto pohled se promítá na oblast obecných nauk služebností. V rámci služebností je pak probírán především vliv ekvity ve smyslu zásady objektivní potřeby pozemku, výkonu služebnosti "civiliter modo" a specifické konstelaci servitutis oneris ferendi ve vztahu k premise, že služebnost nemůže spočívat v konání, a to na základě římského práva v drobných odrazech v ABGB.