Příspěvek se zabývá obdobím mezi mnichovskou konferencí v září roku 1938, obdobím druhé republiky a následné okupace z hlediska možností knižního trhu, nakladatelské a ediční činnosti v oblasti vydávání dětské literatury a literatury pro mládež. Sleduje postupné omezování titulové skladby, klesajících nákladů i vydavatelské produkce ve stále se zhoršujících politických a ekonomických podmínkách české společnosti.
V těchto souvislostech si všímá nejen nakladatelských a odbytových problémů, ale i proměny čtenářských zájmů a preferencí , omezeného vydávání zahraničních titulů a klesající produkci a omezených odbytových možností, stejně tak postupného mizení některých autorů. Nakladatelé v průběhu tohoto období museli tak hledat netradiční cesty ke čtenáři, čelit protektorátním úřadům, ale i třeba osobním postihům protektorání moci.
Analýzu doprovází statistické údaje, citace z literatury či osobních vzpomínek.