Válečné útěky z pohledu chlapeckých hrdinů. Dva autoři Jan Procházka a Uri Orlev a dva romány (Ať žije republika a Běž, chlapče, běž)
Abstrakt
Sedmdesát let od konce Druhé světové války vyvolává nová interpretační zamyšlení v širokém proudu reflexe válečných bitev, zločinů proti lidskosti, mezi nimiž zaujímá svébytné postavení holocaust a neheroické pojetí válečných hrdinů a obětí, jež se v české literatuře objevují sporadicky v poválečných letech a v obsáhlé tvorbě od konce 50. let minulého století (Jiří Weil, Zdeňka Bezděková, Arnošt Lustig. Josef Škvorecký aj.).
Stávají se předmětem filozofických, historických a literárněvědných zamyšlení, mezi nimiž tvoří významnou část literární ztvárnění osudů dětí a dospívajících ve světovém kontextu. Dvě válečná díla, která dobou vzniku patří do jiného století, Ať žije republika s původním podtitulem Já a Julina a konec velké války vyšla poprvé v roce 1965 česky a Běž, chlapče, běž v roce 2001 v hebrejštině.
Spojuje je zásadní téma, tj. vynucený, nečekaný útěk, jehož důvodem je vytržení z běžného života, které způsobila válka a její vliv na psychické zrání obou hrdinů. Mezinárodně ceněný román Ať žije republika Jana Procházky vyšel třikrát za sebou mezi lety 1965 - 1968 a letos byl reedován a dílo izraelského autora polského původu Uriho Orleva Běž, chlapče, běž bylo přeloženo do češtiny a vydáno v roce 2014, tj. existují současně na českém knižním trhu.
Běž, chlapče, běž je nyní dokonce dosažitelné ve všech významných světových jazycích. I když v Procházkově díle se jedná o konec války na moravské vesnici a v Orlevově románu o proměnlivé prostředí polského venkova během delší časové periody, jímž prochází židovský chlapec, který málem ztrácí svou identitu, stále se dotýkáme středoevropského časoprostoru, který tyto výjimečné příběhy spojuje.