O ruských nářcích píše K. V. Čistov, že "fungování [jejich] tradice není zajištěno transmisí textů, ale tradičností recepce nářku - 'společných míst' (formul) a pravidel jejich spojování." (Čistov, 1982, s. 104).
Formule či 'společná místa' hrají tedy ústřední roli v nářcích ruského folkloru, stejně významná role jim ovšem může připadnout také při zkoumání (ne)příbuzenství v rámci širšího balto-slovanského areálu. Příspěvek se zaměřil na dobře zaznamenané lotyšské, litevské a ruské pláče, v nichž hledal především přímé jazykové formulace.
Přestože je metrická forma nářků z těchto tří oblastí rozdílná, formule jako "písečný kopeček", "ležet pod zeleným drnem", "zemská brána", "zemská síň", "příbytek", "věčný dům" a další se opakovala napříč areály (k obsahové blízkosti viz "Přestože se žánr pohřebních, svatebních a jiných pláčů sousedních národů co se týče do obsahu a formy z vnějšního hlediska od lotyšských pohřebních písní s přísnou metrickou formou a poklidnou intonací notně odlišují, v hlubších, abstraktnějších úrovních [...] lze nalézt mnoho společného." - Pakalns, 1992, lpp. 3-4). Referát tedy opakující se "společná místa" analyzoval nejdříve v rámci uzavřenějších celků jednotlivých jazykových systémů, následně formule komparoval a navrhl vývody o pravděpodobném příbuzenství a možném předkřesťanském původu některých z formulí.