Abstrakt
Zajištění bezpečnosti konání Olympijských her (OH) je, v důsledku obav z teroristických útoků, finančně, technologicky i personálně nesmírně nákladné. Výdaje za bezpečnost při OH v Soči se vyšplhaly na více než 35 miliard korun a na jejím zajištění se podílelo přes 100 000 příslušníků policejních složek a armády.
Nebylo tomu tak ale vždycky, neboť teprve po OH v Mnichově, kde se izraelští sportovci stali obětmi teroristického útoku skupiny Černé září, začala být bezpečnostním opatřením konání věnována mnohonásobně vyšší pozornost. Bezpečnostní zpřísnění se projevilo hned na OH v Montrealu roku 1976.
Cílem předkládaného článku je stručné shrnutí vybraných literárních a archivních pramenů týkajících se hlavních rozdílů bezpečnostních opatření na OH v Mnichově a OH v Montrealu a tento souhrn doplnit o vlastní zkušenosti a názory českých sportovců, kteří se obou uvedených OH účastnili. Osobní svědectví účastníků byla získána prostřednictvím strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami.
Při analýze těchto rozhovorů bylo zjištěno, že sportovci vyšší bezpečnostní opatření přijímali jako obtěžující, nicméně nutná. Shodně také uváděli, že se mnichovskými událostmi nechtěli a také nenechali zastrašit, což bylo a je podle nich jedním z hlavních teroristických cílů.
Díky využití rozhovoru s otevřenými otázkami jsme získali jedinečné pohledy, zkušenosti a názory přímo z dějiště dění OH.