Alternativní formy párového soužití jsou velmi aktuální společenský fenomén s mnoha dopady do různých sfér právního života. Realita posledních desetiletí ukazuje, že jde o vzestupný (jakkoli nijak závratně) trend v modu vivendi současných párů.
Aktuální demografické a statistické analýzy potvrdily onu vzestupnou tendenci, neboť do roku 2012 činil podíl domácností tvořených nesezdanými páry již 8,7 % (tj. cca 234 tis. domácností). Za povšimnutí jistě stojí rovněž související fakt, a to rostoucí počet dětí vychovávaných nesezdanými páry.
Pokud v roce 2005 bylo takto vychováváno 5,7 % dětí do 18 let, v roce 2012 vyrůstalo s nesezdanými rodiči již téměř 15 % dětí mladších 18 let (tj. zde konstatujeme nárůst významný - cca 2,5 krát více). Kapitola analyzuje na prvním místě právní a dále i společenské souvislosti tohoto fenoménu.
Institut registrovaného partnerství v českém společenském kontextu představuje - vedle nesezdaného soužití (kohabitace) - jednu z forem stejnopohlavního soužití (tu institucionalizovanou).