Práce vychází z myšlenek Haydena Whita obsažených v eseji Fikce faktické reprezentace a pokouší se je aplikovat na žurnalistické texty. Východiskem je odmítnutí iluze, že ještě než jsou fakta podrobena interpretaci, lze je hodnotově neutrálně popsat.
Dané odmítnutí vychází z rétorické stránky věci, totiž poznatku, že dominantní modalita jazykového užití (matafora, metonymie, synekdocha nebo ironie) prefiguruje jisté mody reprezentace a explanace a zároveň vylučuje jiné. Žurnalistické texty v drtivé většině vycházejí z módu metonymie, který implikuje prostý popis kauzalit a vztahů, ale již neakcentuje kvalitativní stránku (reprezentovanou zejména na úrovni emocí). Neumožňují tak zachycení "skutečnosti" v celé své šíři. Řešením může být nalezení nového "zpravodajského" žánru založeného na kombinaci metonymického a synekdochického protolu a s tím souvisejícím využitím fiktivních prvků vyprávění.