V textu nazvaném "K personální etice" jsou postupně otevírány následující otázky: Co je základem etiky? Co zakládá lidství člověka? Jak se v dějinách proměnil pohled na podstatu člověka? Co znamenal objev subjekt-objektového přístupu k světu? Proč se dnes hovoří o potřebě nové etiky? Po zdůraznění role komunikace v lidském bytí je ukázán důsledek rozdílu společenského nebo individuálního východiska lidské existence. Dále je vylíčeno postupné objevování personální dimenze člověka až k napětí, které je možné na základě Lévinasovy formulace vyjádřit jako otázku: nominativ, nebo akuzativ? Poukazem na upřednostnění akuzativního "sebe" před nominativním "já" se dospívá k upřednostnění odpovědnosti a péče jako (existenciálně) podstatnému etickému východisku pro smysluplný rozvoj člověka a světa.