Abstrakt
Článek se věnuje S. Kierkegaardovi jako politickému mysliteli z hlediska konzistence jeho literárního korpusu.
První část nalyzuje hlavní ohledy současného zájmu o politické myšlení Kierkegaardovo a tvrdí, že tento zájem může vést k nepřiměřeným očekáváním a interpretacím. Druhá část se věnuje Kierkegaardovu dílu a podává krátký přehled jeho průběžného zájmu o politiku.
Třetí a čtvrtá část zkoumají Kierkegaardovu kritiku politiky, přičemž hlavním bodem této kritiky je Kierkegaardovo přesvědčení, že politika nivelizuje různorodost odlišných existenčních sfér. Kierkegaardovo odmítnutí politiky lze číst jako obranu jedince a absolutního vztahu k absolutnu.
Konečně, pátá část poskytuje interpretace některých kontroverzních pasáží z deníků, kde Kierkegaard tvrdí, že křesťan musí být vůči politice indiferentní a nemá se nechat zavléct do pokusů měnit svět. Na rozdíl od interpretací, jež se pokouší tato vyjádření mírnit, článek poukazuje ke Kierkegaardovu pojetí křesťanství, jež je nutně podmíněno překážkami a obtížemi, zatímco příliš snadný život vede k bezduchosti.
Právě toto pak může být důvod, proč Kierkegaard nikdy neformuloval žádná pozitivní politická stanoviska k palčivým sociálně-politickým problémům jeho doby.