Příspěvek na základě prostorové zkušenosti osob nevidomých problematizuje dominantní reprezentaci prostoru (prostorový normativ) a jeho vizualitu. Zatímco vztah člověka k prostoru je výrazně diferencovaný, prostorový normativ (re)produkuje pojetí jediného odosobnělého a tedy i odtělesněného prostoru a vylučuje alternativní pojetí prostoru.
Cílem příspěvku je představit proces samostatného poznávání nových prostorů osobami nevidomými. Tato zkušenost je interpretována v kontextu dvou teorií: produkce prostoru Henriho Lefebvra a teorie performativity Judith Butler.
Výsledky jsou založeny na rozhovorech s 16 nevidomými lidmi a dvěma lidmi, jejichž profese se týká osob nevidomých.