Abstract
Tato práce se zabývá problematikou fragmentace krajiny liniovými stavbami a plošnými změnami krajinného pokryvu v Evropě a v České republice. Vývoj tzv. fragmentační geometrie, kterou tvoří dopravní infrastruktura a urbánní plochy, je podrobně popsán v letech 1920-2020.
Na základě dat o silniční síti a zástavbě se v tomto časovém rozmezí hodnotí vývoj míry fragmentace krajiny v České republice. V práci je také zkoumána kvalita současné nefragmentované krajiny, a to doplněním míry fragmentace o hodnotu ekologické integrity (dle Burkharda et al., 2009).
Výsledky analýzy mezer vymezují nejcennější oblasti české krajiny, které nejsou pokryty stávajícími zvláště chráněnými územími (NP, CHKO, Natura 2000). Výsledné oblasti jsou navíc porovnány s územním systémem ekologické stability a migračně významným územím pro velké savce.