Abstrakt
V této studii je loajalita koncipována jako trilaterální vztah mezi císařem, filantropy a tradicí solidarity a pak otázkou, zda může být pojmenování označeno jako projev loajality. Již od středověku byly charita podstatnou součástí společenského a kulturního života české společnosti a jedním ze způsobů, jak vyjádřit a uplatnit myšlenku lidské solidarity.
Založení nadace však nebylo o dávání, byl to způsob, jak porozumět světu, v němž člověk žije. V pozdním 19. století začala praxe zakládání nadací a jejich pojmenovávání po císaři.
To byl jeden z dosud přehlížených způsobů vyjadřování loajality k vládnoucí dynastii v 19. století. Bližší pohled však odhaluje, že skutečnými důvody tohoto druhu věnování byly ekonomická ochrana majetku a daňové úspory.
Tento druh loajality neměl smysl, ale viditelně prospěl císaři i filantropům.