Abstract
Paleopůdy vyvinuté během série teplých výkyvů středního pleniglaciálu (MIS 3, ~ 58-30 ky BP) vykazují v rámci evropského kontinentu značnou faciální variabilitu. Tuto divergenci lze sledovat na sprašových sériích podél klimatického gradientu SZ-JV: ve vlhčích subatlantických oblastech mohou mít interstadiální půdy podobu poměrně vyzrálých kambizemí se zachovalými humózními horizonty, zatímco ve vnitřních částech kontinentu bývá obecně efekt ilimerizace výrazně slabší.
Tento trend je dobře patrný i v centrální a jižní části Panonské pánve, kde docházelo v průběhu MIS 3 k poměrně nízké intenzitě pedogenních procesů, patrně v důsledku převažujících aridních podmínek. V severní části Panonské pánve, situované blíže perikarpatské zóně, však mohl být půdní vývoj výrazně odlišný, neboť zde lze očekávat celkově humidnější podmínky.
Důležité informace o půdním a sedimentárním vývoji této oblasti poskytuje lokalita Čata (obr. 1), nacházející se v Pohronské vrchovině na jz. Slovensku.
V nárazovém břehu Hronu je zde v délce 500 m odkryta komplikovaná, až 12 m mocná sekvence spraší, svahovin, fosilních půd a fluviálních sedimentů. V příspěvku chceme v širších paleogeografických a paleoenvironmentálních souvislostech prezentovat výsledky multidisciplinárního výzkumu.