Dvacet pět let po znovuobnovení veřejného života katolických řádů je pro mnohé z nich stále otázkou, jak redefinovat smysl své existence v nových společenských podmínkách. Většina řádů se vydává po cestě elitizace v odvětví, které umisťuje do své řádové tradice.
Společnost zaujímá k řádům ambivaletntní postoj, ale v zásadě přijímá elitizaci jako kýžený vývoj.