Abstrakt
Studie zkoumá historiografickou produkci Maximiliana Wietrowského SJ (1660-1737), zejména metodu jeho práce s prameny. Ačkoliv autor přiznává svou nepůvodnost a odkazuje na své zdroje v četných margináliích, svůj hlavní pramen - francouzského historika Louise Maimbourga (1610-1686) - neuvádí.
Důvodem je zřejmě Maimbourgův konflikt s Římem, jeho vyloučení z jezuitského řádu a zařazení některých jeho spisů na index zakázaných knih. Studie porovnává Wietrowského díla s francouzskými originály a podává nástin použitých překladatelských postup ů (přesný překlad, menší či větší míra přepracování, a to dokonce i u knih zakázaných).
V závěru se podrobněji zaměřuje na latinský spis Historia S. Joannis Nepomuceni, proces jeho vzniku a charakterizuje ho jako zdařilou kompilaci z několika různých pramenů i zdroj pro další textovou tradici v podobě překladů do národních jazyků.