Tématem článku je zákon o flotě, jehož podobu navrhl roku 1911 vrchní velitel rakousko-uherského námořnictva admirál Montecuccoli. Diskutovány jsou zejména výhody a nevýhody zákona, který měl podle německého vzoru zajistit automatické nahrazování zastarávajících válečných lodí novými, v rámci dualistického systému Rakouska-Uherska a důvody, pro něž sám autor tento zákon nepodporoval.
Dále je stručně představena tehdejší situace rakousko-uherského válečného námořnictva spolu s podněty, které pomohly debatu vyvolat, a také jsou vyzdviženy některé rozdíly vůči německému zákonu, který sloužil jako vzor. V závěru studie je zdůrazněno, že v Rakousku-Uhersku podobná fixní norma s nejvyšší pravděpodobností nebyla tou nejvhodnější cestou k vybudování válečného loďstva odpovídajícího velmocenskému postavení monarchie.