Abstrakt
Každá z východních katolických církví sui iuris je vyjádřením rozmanitosti univerzální katolické církve, v níž jsou tato partikulární církevní společenství sjednocena. Mezi 23 aktuálně existujícími východními katolickými církvemi zaujímá zvláštní místo albánská církev; na území dnešní Albánie se křesťanství dostávalo v obou větvích, jak latinské (západní), tak řecké (východní), avšak nejdříve islámský útisk a následně obtížné soužití s pravoslavnými věřícími způsobily, že místní východní katolická církev nikdy nedospěla do takového stadia, aby zde mohla být zřízena aspoň jedna její eparchie.
Apoštolská administratura Jižní Albánie byla zřízena v době druhé světové války, avšak následný komunistický režim však už nedovolil jakýkoli další rozvoj této církve. Situace se nezměnila ani po pádu komunismu v roce 1991, kdy byla činnost apoštolské administratury obnovena.
Zajímavostí je, že albánská církev sui iuris je v současnosti jednou z mála, které existují spíše in spe než in esse - předpokládá se, že mezi katolíky latinského obřadu jsou i potomci katolíků byzantského obřadu, kteří se ke svým východním kořenům budou hlásit.