Abstrakt
Porucha polykání neboli dysfagie je závažná komplikace řady onemocnění, úrazů nebo pooperačních stavů. Nejčastěji k ní však dochází u neurologických chorob, a to konkrétně po cévních mozkových příhodách.
Pro svou komplikovanost je nutný přístup celého interprofesního týmu včetně ergoterapie. Polykání je velice složitý mechanismus, který je z části ovlivnitelný vůlí, ale od jistého okamžiku je řízen mimovolně.
Podle toho, v které fázi nebo lokalitě došlo k problému, se následně odvíjejí terapeutické postupy. Polykání podmiňuje sebesycení, neboli stravování, a to je jedna ze základních domén ergoterapie v rámci běžných denních činností.
Ze své pozice ergoterapeut pracuje s pacientem hlavně na bezpečném sebesycení tak, aby došlo k zabránění aspirace a rozvoji aspirační pneumonie. Jedná se hlavně o adaptační a kompenzační mechanismy prostředí, činnosti a nástrojů.