Abstract
Indapamid je účinné a spolehlivé antihypertenzívum ze skupiny thiazidů a thiazidům podobných diuretik. Od starších zástupců se liší absencí metabolických nežádoucích účinků, celkově je velmi dobře tolerován, především v nižší dávce užité v retardované formě.
Přestože je řazen mezi diuretika, dominuje jeho vazodilatační efekt. I tak je nutné počítat s možným ovlivněním kaliové homeostázy a rizikem hypokalémie, jejíž riziko je možné minimalizovat volbou formy s prodlouženým uvolňováním.
Stejně jako u ostatních antihypertenzív s vlivem na intravaskulární objem a osu renin-angiotenzin-aldosteron je nutné monitorovat renální funkce a koncentrace iontů v séru, praxe však ukazuje, že poruchy renálních funkcí a homeostázy elektrolytů nejsou po indapamidu časté.