Studie se věnuje próze Jiřího Gruši Mimner aneb Hra o smrďocha (Atmar tin Kalpadotia). Vychází z interpretace smyšlené Kalpadocie jako "stavu duše" a obzvláštní pozornost věnuje kalpadočtině, fiktivnímu jazyku totalitní společnosti, zejména pak postupům, kterými se postupné přijímání pravidel tohoto jazyka podílí na rozkladu hrdinovy osobnosti.
Klíč k porozumění úloze fiktivního jazyka v novele pak nachází v neobvyklosti, se kterou kalpadočtina strukturuje skutečnost - a to pak jak jemnějším rozvrstvením jednotlivých pojmů, tak zejména polysémií. Ukazuje, jak využívání stejného termínu pro jevy pro západního čtenáře nesouvisející, napomáhá charakterizaci kalpadocké společnosti, kterou je hlavní postava postupně asimilována, jako cizí, nepochopitelné až absurdní; zároveň pracuje s myšlenkou, že taková zdůrazňování role jazyka otevírá obecnější otázky jeho nesamozřejmosti.
Studie dále srovnává polys émii v kalpadočtině s polysémií v totalitních novořečech a v přirozených jazycích, s přihlédnutím k jejich literárnímu využití. V polysémantičnosti a spojování zdánlivě nespojitelného pak studie hledá zdroj tísně, kterou próza vyvolává, zároveň však i zdroj paradoxu a ozvláštnění, který z ní činí projev uměleckého vzdoru vůči dystopické společnosti.