Abstrakt
Česká základní škola spojuje v jedné organizaci primární a nižší sekundární vzdělávání. V důsledku toho mohou být podceněna rizika přechodu (tranzice) mezi stupni základního vzdělání.
Cílem tohoto výzkumu je prostřednictvím kazuistiky žáka se speciálními vzdělávacími potřebami upozornit na některé problémy tranzice a naše zjištění porovnat s poznatky pocházejícími z jinak organizovaných vzdělávacích systémů. Souvisejícím tématem, které chceme otevřít, jsou přestupy (transfery) žáků mezi školami.
Longitudinální kvalitativní studie sleduje žáka ze středostavovské rodiny, který trpí tikovou poruchou a specifickými poruchami učení, v průběhu jeho přechodu do nižší sekundární školy, při přestupu do další školy a konečně po vstupu na střední školu. Hlavním zdrojem dat byly rozhovory s žákem a jeho matkou opakovaně prováděné v průběhu šesti let.
Doplňkovým zdrojem informací je školní dokumentace a zprávy z vyšetření v poradenských a zdravotnických zařízeních. Přes některé příznivé okolnosti vedl přechod na druhý stupeň ke konfliktu rodiny a školy, provázeným i zhoršením zdravotního stavu žáka.
Rodina se rozhodla pro přestup do jiné školy, která deklarovala větší míru inkluzivity. Vyšší míra tolerance vůči projevům poruch v nové škole se však v delším časovém odstupu zdá být zaplacena nižší náročností výuky a horšími sociálními vztahy ve třídě.
V důsledku odlišné organizace českého školství v popisovaném případě vrstevnické vztahy nehrály důležitou roli při tranzici, ale sociální problémy se projevily při transferu do jiné školy. Celkově se potvrdily zahraniční poznatky o rizikovosti tranzice pro žáky se SVP.