Abstrakt
Kniha se snaží reflektovat změny, které vyvolal v postavení správních úředníků v České republice zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Poté, co tyto osoby získaly postavení státního zaměstnance podle zákona o státní službě, přešly z režimu zákoníku práce, tedy z oblasti práva soukromého, do režimu veřejnoprávního.
Vykonávání státní správy osobami v režimu státněslužebního vztahu se stalo v rámci správních úřadů, ale i některých dalších státních orgánů nebo právnických osob, o kterých tak stanoví zákon, pravidelným způsobem vykonávání činností státní služby, zatímco zabezpečování takových činností osobami v pracovním poměru podle pracovněprávních předpisů je považováno nadále za výjimku. S veřejnoprávní povahou služebního vztahuje spojeno, že orgán vystupující za zaměstnavatele, tedy za stát, označovaný jako služební orgán, disponuje veřejnou mocí a autoritativně určuje jednostrannými akty, v rámci mezí zákonné úpravy, postavení osob službu vykonávajících - státních zaměstnanců.
Ukazuje se, že změna postavení osob ve státní službě vedoucí k veřejno-právnímu režimu vyvolává řadu otázek o důvodnosti a vhodnosti rozdílů jejich postavení od postavení zaměstnanců vykonávajících závislou práci na základě vztahu pracovněprávního (např. ve věcech rozhodování o náhradě škody způsobené státnímu zaměstnanci nebo státním zaměstnancem v souvislosti s výkonem jejich činnosti). V knize jsou rozebírány základní teoretické a koncepční otázky úpravy služebních vztahů, praktické zkušenosti z transformace dřívějšího postavení státních úředníků z režimu obecného pracovního práva do režimu veřejnoprávní úpravy státní služby, jakož i první praktické poznatky ze změn, ke kterým u těchto úředníků došlo.