Abstrakt
Příspěvek se zabývá impulsem, kterým zapůsobila tvorba českého barokního sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na generaci sochařů 19. století, ať už v základním hmotovém rozložení, nebo v konkrétních případech. Brokoffův monumentální výraz i realistické tendence hluboce zakořenily v českém sochařství, které se v rámci hledání národních kořenů s povděkem obrátilo k tradici českého vrcholného baroka, jež bylo až do té doby považováno spíše za úpadkové období.
V rámci barokních reminiscencí v průběhu 19. století došlo také k revidování tvorby Ferdinanda M. Brokoffa mladou sochařskou generací, která byla oslněna uměleckým bohatstvím Karlova mostu, jehož výzdoba se stala uznávaným vzorem.
Inspirace Brokoffovým dílem je jistě hlubší, než se doposud předpokládalo, ačkoliv často zaujímá pouze místo spodního sochařského proudu, jenž ovlivňoval základní kompoziční a hmotové rozložení mnohých děl.