Abstrakt
Inhibitory dipeptidylpeptidázy-4 (DPP-4) zvyšují endogenní koncentrace glucagon-like peptidu-1 (GLP-1) a vedou tak ke stimulaci glukózo-dependentní sekrece inzulinu, snížení nadměrné sekrece glukagonu a následnému zlepšení kompenzace diabetu. Vzhledem k dobré účinnosti a minimálnímu výskytu nežádoucích účinků jsou tyto léky stále více využívány v terapii diabetes mellitus 2. typu.
Kromě účinnosti DPP-4 inhibitorů byla diskutována jejich dlouhodobá bezpečnost zejména ve vztahu k možnému zvýšení rizika malignit, ovlivnění imunitního systému a výskytu klinického srdečního selhání. V tomto článku se zaměřujeme na klinický význam selektivity DPP-4 inhibitorů, a to především ve vztahu k riziku srdečního selhání.
Výsledky publikovaných klinických studií potvrzují, že při léčbě žádným z DPP-4 inhibitorů nedochází ke zvýšení rizika malignit či klinicky relevantnímu ovlivnění imunitního systému. Možnost zvýšení rizika srdečního selhání naznačená v prospektivních kardiovaskulárních studiích s některými z DPP-4 inhibitorů je stále předmětem intenzivního výzkumu.
Neexistuje však žádný teoretický, experimentální ani klinický podklad naznačující, že riziko srdečního selhání by mělo jakýkoliv vztah k selektivitě DPP-4 inhibitorů.