Abstrakt
Předmětem příspěvku je klášterní architektura, jež se zrodila v Novém Španělsku 16. století z potřeby evangelizovat domorodé obyvatelstvo Mezoameriky. Cílem příspěvku je tuto unikátní architekturu, jež vznikala ze spolupráce domorodých umělců s evropskými misionáři, v krátkosti představit.
A upozornit na prolínání západní kultury s mezoamerickou, k němuž zde docházelo. Příspěvek se dále soustředí na roli klášterní architektury v procesu posouvání hranice sféry španělského vlivu.
Pojem hranice je přitom tradiční termín americké historiografie označující oblast styku původních kultur s kulturou evropskou. Samotný klášter lze navíc chápat jako hraniční území, kde se odehrávaly "přechodové rituály" umožňující přechod z jednoho společenského postavení do druhého.
A konečně si klade otázku po možnostech studia latinskoamerické problematiky z Evropy, jakož i studia umění na hranici tří vědeckých disciplin, a to konkrétně historie, dějin umění a antropologie.