Článek se zabývá některými fonetickými rysy cizineckého přízvuku ve španělštině českých mluvčích. Nejprve analyzuje španělštinu českých mluvčích z kvalitativního hlediska a poté na percepčním experimentu zkoumá, jak pokročilý český mluvčí španělštiny reaguje na specificky modifikované sekvence v kontextu, který nenapomáhá interpretaci jevu při poslechu.
Výraznými jevy ve výslovnosti španělštiny jsou pro Čecha r-ové souhlásky /ɾ/ a /r/, pozice přízvuku a výslovnost samohlásek na švu slov či slabik. Studie ukazuje, že tyto rysy, které nemají v češtině odpovídající protějšek, jsou pro české mluvčí španělštiny relativně problematické.
Experiment však nepotvrzuje, že by rozdíly u studovaných jevy byly u českých účastníků experimentu relevantní, a to na segmentální ani na suprasegmentální rovině (u přízvuku). Experiment zato prokázal rozdíly ve vnímání mluvy rodilého a nerodilého mluvčího španělštiny, konkrétně v pomalejší a variabilnější reakci na mluvu rodilého mluvčího.