Příspěvek se zabývá rozborem některých Platónových dialogů (Symp., Ion, Tim., Hipp.Mai.) v souvislosti s povahou krásna a matematiky. Tematizovanými prostředky jsou eŕos a logos jako dva přístupy ke krásnu a matematičnu.
Pozornost je věnována syntetické povaze krásna a aisthésis, sjednocující dichotomie stejnosti-jinakosti, aisthetické povaze matematiky a otázkám živého.