Sarkopenie patří mezi nejzávažnější poruchy spojené s nutriční dysbalancí. Přestože je sarkopenie s postupujícím věkem neodlučitelnou složkou v procesu stárnutí, hraje samostatnou vitální roli v patologických situacích, jako je podvýživa proteino-kalorického i kwashiorkorového typu, provází řadu onemocnění revmatologického charakteru, je součástí prakticky vždy klinického obrazu u onkologických pacientů.
Sarkopenie ve stresové zátěži se fatálně projevuje zejména ve stáří u tzv. křehkých pacientů. Vzhledem k tomu, že sarkopenie rozhoduje o průběhu chronických i akutních onemocnění, je nezbytné ji včas diagnostikovat, monitorovat a správně léčit.
I když výživa není jediným faktorem, který zejména ve stáří se na vzniku a rozvoji sarkopenie podílí, je typ nutriční podpory a v nové době, zejména nutriční farmakologie, principiálním přístupem v komplexní léčbě pacienta.