Abstrakt
Problematika autorských verzí hudebního díla je také v případě Antonína Dvořáka (1841-1904) diskutovaná a v jistém smyslu souvisí s tématem "staré a nové", kdy stará, první či raná verze bývá východiskem té nové. Těžištěm následujícího textu je jeden ze specifických případů verze, tedy ouvertura k prvnímu zpracování Dvořákovy opery Král a uhlíř z roku 1871.
Ouvertura, která jako nedílná součást této opery vychází z hudebního materiálu tohoto výsledně neprovedeného díla. A zároveň ouvertura, která jako jediná část z této opery "přežila", byla později samotným autorem "povýšena" na ouverturu koncertní a stala se tak svébytným hudebním dílem, zatímco původn ě zhudebněnému libretu opery se dostalo nového hudebního zpracování.
Je tak shrnuta vcelku komplikovaná geneze opery Král a uhlíř, během níž vykrystalizovala Koncertní ouvertura F dur jako nová kompozice vytvořená z hudebního materiálu kompozice staré.