Abstrakt
Pojem estetické normy tvoří integrální součást obecné teorie estetična Jana Mukařovského. Rozpracování tohoto tématu, k němuž se Mukařovský opakovaně ve svých studiích vracel, se pochopitelně opírá o obecnější představu o povaze normy jako takové.
Mukařovský v této souvislosti mimo jiné upozorňoval na skutečnost, že každá norma podléhá neustálé proměně, k níž nevyhnutelně dochází v důsledku jejího uplatňování. Estetická norma je pak krajním případem tohoto obecného rysu (estetická norma je porušována jaksi zpravidla).
Z toho vyplývá, že Mukařovský uvažoval o vztahu mezi běžnými normami a normami estetickými jako o kontinuálním přechodu. Ve svém příspěvku se zaměřuji na tento moment z Mukařovského pojetí normy a nahlížím jej prizmatem současné debaty probíhající v analytické filozofii jazyka, kde se problematika normativity a pravidel již přinejmenším poslední tři dekády stále více posouvá do středu zájmu.
Jednou z hlavních inspirací této diskuse jsou Wittgensteinovy úvahy o možnosti existence soukromého jazyka a s nimi bezprostředně související otázka, co to znamená řídit se pravidlem. Někteří komentátoři Wittgensteinova díla (např.
Stephen Mulhall či David Bell) dávají tuto problematiku do souvislosti s jinou významnou tématickou oblastí Wittgensteinovy filozofie jazyka, a to otázkou aspektového vidění, resp. obecně aspektové povahy lidské zkušenosti. Promýšlení implikací těchto dvou otázek vede k uznání nutné přítomnosti neredukovatelně nediskurzivního jádra ve veškerém lidském souzení, aplikaci pojmů a pravidel. Úvahy o tomto nepojmovém reziduu, o nějž se opírá běžné užívání pojmů, otevírají možnost, jak nově tematizovat výše zmíněné kontinuum mezi běžnými normami a normami estetickými (jinými slovy řečeno, mezi mimo-estetickým a estetickým souzením).
Ve svém příspěvku zasazuji Mukařovského postřehy o normách do tohoto současnějšího pojmového rámce uvažování o pravidlech a normativitě a vyzdvihuji ty momenty jeho úvah, které prokazují největší životaschopnost.