Abstrakt
Článek se věnuje srovnání Hegelovy koncepce dialektiky na pozadí Platónova Sofisty. Hegel radikalizuje Platónovu nauku o nejvyšších rodech tím, že chápe jednotu výlučně ze sepětí s diferencí.
Tato diference přitom není vázána na perspektivy, jak tvrdí Platón v Sofistovi, ale má ontologický základ v jsoucnu samém - jeho jednota se konstituuje skrze diferenci. Takto dynamickému pojetí bytí je třeba rozumět na pozadí Hegelovy Fenomenologie: vše jsoucí je, nakolik se jeví, a jako jevící se je bytostně vztahem stejnosti a jinakosti.
Spíše než filosofem monismu je Hegel filosofem ontologického vztahu jednoty a diference.